July 22 , 2016

by Vladimír Socha

…aneb Tajemství růstu titanosaurů zřejmě odhaleno

Růst a vývoj největších suchozemských živočichů všech dob – tedy obřích sauropodních dinosaurů – je již dlouhou dobu předmětem intenzivního výzkumu paleontologů na několika kontinentech. Jak se živočich, kráčející po čtyřech končetinách, vůbec může dostat na hmotnost patnácti dospělých slonů? Jak je možné přibývat na váze i víc než 50 kilogramů denně? Jak vypadala a žila právě vylíhlá mláďata těchto obrů? Otázek je mnoho a odpovědí zatím málo. Přesto již máme jisté informace a nový výzkum doktorky Kristiny Curry Rogersové by mohl poodhalit řešení této hádanky ještě o trochu více. Umožnil to detailní výzkum kostí malého, pravděpodobně jen několik týdnů starého mláděte sauropoda druhu Rapetosaurus krausei, který žil v době před asi 70 miliony let na území dnešního Madagaskaru. Vědecky tohoto titanosaura popsala v roce 2001 právě Curry Rogersová, spolu s kolegyní Catherine A. Fosterovou. Kromě téměř kompletní kostřičky mláděte tehdy sedimenty souvrství Maevarano vydaly i fragmentární kostry tří dalších jedinců. Kostra mláděte byla fantasticky dochovaná, chybělo jí prakticky jen několik ocasních obratlů. Lebka byla navíc ještě stále připojena k páteři, což je dosud v rámci titanosaurních sauropodů naprosto unikátním jevem. Díky tomuto jedinci mohla být přehodnocena fylogeneze sauropodů a potvrdily se některé dřívější předpoklady například o tvarové variabilitě lebek zástupců této skupiny. Nyní ale o sobě mládě dinosaura prozradilo ještě mnohem víc, a to díky výzkumu příčného řezu holenní kostí. Ukázalo se totiž, že rapetosauři i jejich příbuzní přicházeli na svět již ve svých „dospělých“ proporcích, jejich těla tedy nejevila asymetrii typickou třeba pro nás savce (proporcionálně velká hlava, menší končetiny). To by mohlo nasvědčovat možnosti, že rapetosauři byli již po vylíhnutí samostatnější a dokázali si snáze nalézt potravu a vyhnout se nebezpečí. Přesto je jisté, že úmrtnost nechráněných dinosauřích novorozenců musela být neustále vysoká. V plné dospělosti byl tento madagaskarský druh asi 15 metrů dlouhý a mohl vážit kolem 10 tun. Nešlo tedy o vyloženého titána, zástupci některých druhů sauropodů byli více než dvojnásobně dlouzí a vážili přinejmenším sedminásobně více. Přesto již dospělí rapetosauři zřejmě neměli přirozeného nepřítele, snad jen s výjimkou velkého teropoda majungasaura, zejména pokud tento abelisaurid lovil ve smečkách.

A jak velké tedy bylo toto několikatýdenní mládě? Malý rapetosaurus zřejmě vážil kolem 40 kilogramů, a to při výšce 35 centimetrů „v kyčlích“. Curry Rogersová se svými kolegy dále odhaduje, že při vylíhnutí tento dinosaurek nevážil víc než 3,5 kilogramu. Je zde přitom patrný ohromující nepoměr – dospělý africký slon je s pěti tunami asi o polovinu lehčí než dospělý rapetosaurus, rodí se ale s hmotností v rozmezí 90 až 120 kilogramů. Je tedy patrné, že i gigantičtí sauropodi přicházeli na svět skutečně velmi malí. Evidentní je také to, že velmi rychle rostli. V průběhu pouhých 39 až 77 dní, po které mládě žilo, navýšilo svoji hmotnost hned desetkrát. V dalších týdnech a měsících se toto tempo mohlo ještě navyšovat. Histologický rozbor za pomoci počítačového tomografu tak potvrdil předchozí předpoklady – dinosauři hned po vylíhnutí vypadali podobně jako jejich až deset tisíckrát těžší rodiče – měli zcela podobné proporce, což se týká končetin, krku i trupu. Na rozdíl od teropodů a ornitopodů, u kterých pozorujeme nepoměr v relativní velikosti jednotlivých částí těla v průběhu ontogeneze, titanosauři byli v tomto směru velmi konzervativní. Nejspíš jde o důkaz, že sauropodi se o svá mláďata nikdy příliš nestarali a ta se proto musela naučit přežít sama, byla agilní a ve srovnání s dospělci velmi pohyblivá. Ekologicky se tak podobala mláďatům některých ptáků nebo stádních savců. V případě jedince s katalogovým označením UA 9998, tedy zmíněným mládětem rapetosaura, se však úspěch nedostavil. Mládě zemřelo po několika týdnech života, nebylo ale uloveno, ani jej zřejmě neskolila závažná nemoc. Podle přítomnosti kousků přírůstkové chrupavky usuzují vědci na možnost, že dinosaurus zemřel na následky dlouhodobého sucha. To by odpovídalo i tomu, co víme o ekosystémech souvrství Maevarano, které měly podobu velmi vyprahlých oblastí. Malý dinosaurek to tedy neměl lehké a jeho zesláblý organismus nakonec nejspíš podlehl velmi běžnému smrtícímu faktoru – dlouhodobé žízni. Rogersová s kolegy publikovala nedávno příslušnou vědeckou studii v periodiku Science. Rapetosaurus je dnes obvykle řazen do čeledi Nemegtosauridae a patřil mezi menší až středně velké titanosaurní sauropody. Je ale pravděpodobné, že stejné údaje o růstu a podobě mláďat, zjištěné u tohoto rodu, platí v plné míře například i pro jihoamerické giganty typu argentinosaura nebo futaloňkosaura. I tito kráčející titáni začínali svoji životní pouť jako malí, roztomilí tvorečkové o velikosti běžné kočky.

Odkazy:

Curry Rogers, M. Whitney, M. DEmic, B. Bagley. Precocity in a tiny titanosaur from the Cretaceous of Madagascar. Science, 2016; 352 (6284): 450 DOI: 10.1126/science.aaf1509

http://en.wikipedia.org/wiki/Rapetosaurus